Náplast na duši…?

Jak dát náplast na duši, když vás hodně bolí? No, je mnoho způsobů, věřím, že každá duše je jiná, takže budou různé. Mně osobně dělá velikou radost, když můžu dělat radost druhým. Zkoumat, co by je potěšilo a udělat jim radost. Dárkem, laskavostí. Jenže ouha, ne vždy se trefíte, protože myslet si, že víte, co udělá druhým radost, je ošemetný postoj:) No dobrá, je jednoduché tím začít třeba u dětí, ony si řeknou, co je těší a dopis Ježíškovi to jistí, tam máme hned jasno. S dospělými je to težší, mnohdy ani sami neví, co by jim radost udělalo. Znáte to jistě sami. My dospělí už máme jiné touhy a přání než duhového jednorožce nebo nejlepší autíčko na světě. Chceme například super dovolenou, světový mír, konec utrpení, život a zdraví, abychom si užívali život se svými blízkými a taky prima práci, co nám bude dávat smysl, hojnost a tak. Prostě jen pár drobností. Ve skutečnosti si myslím, že většina příčetných a normálních lidí dospělého věku by si přála tohle, kdyby si fakt měla vybrat. No a tak si říkám, proč to teď poslední dobou vypadá, že se děje pravý opak? Zádrhele, blbosti, spousta hnusných zpráv, strachy, děsy a běsy. Hodně zlých a duši zraňujících komentářů, informací, úvah a teorií. Nedůvěra, podezřívavost, smutek, rezignace, hodně hrůzných prognóz a žádná východiska a když by nedejbože zazněla, hned jsou poflusávána.
A tak se mi zdá, že v tomto lidská duše zdravého dospělého trpí a je okopávána. Jak si zachovat duši v peří, ví nejspíš každý sám, dobré je ji hýčkat a žádné světoborné návody nemám. Moji duši sytí krása, radost a klid. Zachumlat se do něčeho měkkého a dát si horký čaj. Nebo vanu. Zasmát se, od srdce a zvesela. Nic nehnat, nikam nespěchat a ničím se netrápit. Když není vana, čaj a něco měkkého, podívám se na nebe, na hvězdy, poslouchám v přírodě potok, pohladím dceru, koupím si nové triko, nebo jen tak jsem a koukám s tupým úsměvem do blba. Poslouchám tu jinou písničku, která pořád zní, i když není slyšet. Ta písnička má pro každého jinou melodii a rytmus a mění se. Ale ta slova jsou stejná pro mnoho z nás – svět je v pořádku, já jsem v pořádku, ty jsi v pořádku a tralala. A někde pod tím naděje, ta malá „potvora“, která zpívá – nic není nemožnéééé!