Kdo jsem?

moje cesta

Jmenuji se Jitka Dolníková, působím v Brně a moje hlavní momentální životní náplň jsou dvě malé dcery. Jsem přesvědčená, že jednou z nejpodstatnějších věcí v životě jsou vztahy, schopnost vnímat sám sebe i své okolí a naslouchat intuici.

Pochopila jsem, že jsme všichni velice rozdílní a díky tomu zaplaťpánbůh máme v životě pořád nové podněty a cesty, možnosti k zamyšlení… Postupem času jsem si uvědomila, že mou velikou devizou je dar slova, schopnost vnímat hluboce bytost druhého člověka, nesoudit a přijímat. Byla jsem životem doslova dotlačena do situací, kdy jsem musela přijmout, jaká jsem (a nebylo to vždycky příjemné nazření), jací jsou lidé a v jaké žijeme společnosti (zejména při příchodu mých dvou dětí). Protože jsem vždy vnímala věci hodně hluboce, byla tato zjištění řekněme o to kousavější:) A nešlo uhnout. Nepochopení a bolest jak fyzická, tak psychická, byly nedílnou součástí procesu. Nu což, aspoň jsem si to zapsala za uši a shodila růžové brýle, nasadila jsem neutrálnější barvu a začala se rozkoukávat jako doslova jiný člověk. Vím, jak skutečně bytostná změna bolí, vím, jak hluboká může být deziluze i jak překvapivá může být konfrontace s realitou. Přesto jde nebrat si to osobně a vybrat si, co vlastně chci ze situace vytěžit a jak chci jít dál. Nikdy jsem nezanevřela na svět, ani na druhé, neproklínala Boha a taky jsem přijala, že na svoje otázky nemám odpovědi, protože se asi léta blbě ptám:) Anebo odpovědí je milion a žádná není správná. Haha, to člověka uklidní, že?

Způsob, jak vnímám člověka a jeho cestu, není rozhodně o vedení k přecitlivělosti, ale o skutečné schopnosti cítit sebe, zastavit se a dostat se do hloubky spojení s tím, co je člověku vlastní.

Jaké mám hodnoty